Dobrý den,
ráda bych Vám, Petro, touto cestou poděkovala za vaši účast při doprovázení mého tatínka k samotnému konci jeho života.
Petro, byla jste mi od počátku velkou oporou.
Tím myslím hned poté, co jsem vás na první schůzce informovala o zdravotním stavu mého tatínka, u kterého byla tehdy ukončena onkologická péče.
To, jak jste se mnou na první naší společné informativní schůzce podrobně probrala jaké máme možnosti aktuální podpory, jak ze strany sociální péče, tak ze strany zdravotní domácí péče. Jak jste aktivně zjišťovala též moje potřeby, jako osoby, která se o nemocného stará, a která je v danou chvíli neméně důležitá.
Pro svá rozhodování a doporučení jste chtěla znát také mé představy, jak si takovou péči představuji, co od ní očekávám. Zároveň s tím jste ale chtěla znát také potřeby a představy samotného tatínka, jak on se v této nové roli cítí a jak by se mohl cítit tak, aby mu v této roli bylo co možná nejvíce příjemně.
V návaznosti na zjištěné jste mi předala vyčerpávající informace, rady o aktuálních možnostech, a to i s ohledem na skutečnosti, že v dané situaci není třeba přijímat více zodpovědnosti, než je nezbytně nutné a než si daná situace právě vyžaduje. Všechny vaše rady směřovaly k jednomu cíli, aby nám všem bylo v dané situaci co možná nejlépe, jak to jde, a vlastně tím pádem, abychom se všichni v dané situaci cítili maximálně komfortně.
S ohledem na vaše zkušenosti jste mi pak pomohla sestavit skvělý a jasný plán možné péče, a to s predikcí postupující nemoci. Kdo všechno, kdy a ve kterém okamžiku a jakým způsobem nám může pomoci, co je třeba zařídit, na koho je možné se obrátit. Pomohla jste mi i s výběrem konkrétních organizací a s výběrem možných služeb. Byla jste mi rádcem, a to kdykoliv, kdy jsem to potřebovala, kdykoliv, kdy jsem vás požádala, kdykoliv pokud jsem si s některým rozhodnutím nebyla jistá.
Průběžně (během celé doby domácí péče) jste se také neuvěřitelně zajímala o situaci doma, jak se cítím, jak probíhá naše péče a zda nepotřebuji s čímkoliv poradit či pomoci. Mnohdy mi v dané chvíli stačilo jen vaše vlídné slovo či slova souhlasu, že to a jak to dělám, je vlastně to nejlepší. Plně jste se vcítila do mých pocitů, obav, potřeb.
S ohledem na náš příběh si dovoluji vaše schopnosti charakterizovat na úrovni maximálního profesionála v domácí/paliativní/sociální/psychologické péči o umírající a jejich rodiny. K rodinám a blízkým nemocného totiž přistupujete tak, jako by to byli ti nejbližší z vaší rodiny a jako bychom se společně znali od nepaměti.
Konec je v těchto případech vždy nevyhnutelný, jen s vaší pomocí byl ten konec tak nějak vlastně pro všechny „moc hezký“. Možná a jsem si jista, že právě proto, se s odchodem tatínka vyrovnávám tak nějak snáze.
Slovy díků toto stejně nikdy nelze zcela vyjádřit, jen v srdci nemám tak hlubokou díru, jako když mi v nemocnici zemřela maminka, s jejímž odchodem a jak odešla prostě dodnes nesouhlasím, ale už to nelze zvrátit.
Petro, děkuji za tuto příležitost vás poznat, s vámi spolupracovat a vám naslouchat. Petro, díky za to, že jste.
Martina
